 |
Téměř 10 let jsme čekali na okamžik, kdy si nás kavkazské velehory zavolají k sobě. Trpělivé čekání se vyplatilo, neboť jižně od hradby Kavkazu jsme našli dlouho hledaný ráj a zemi nabitou velmi pozitivní energií. Legendami opředená a mnohými poklady oplývající Svanetie – království pod ledovou svrchností Ušby, Tatnuldi a Šchary – se stala našim prvním cílem. Malebné a dramatické scenérie tohoto kavkazského Tibetu, siluety nezdolných čtyřtisícovek na pozadí prastarých stověžatých vesnic, pohnutá historie krevní msty a válek s nepřítelem. Starobylé věže a kamenné domy v Ušguli, Mestii či Zegani, tak působivé a tajemné, jakoby odjakživa patřily do okolní krásné zelené krajiny. Staly se i pro nás místem setkání s hrdými Svany, národem natolik pohostinným, že každá návštěva byla vždy jistým pozváním k dokonalé gurmánské slavnosti pověstné gruzínské kuchyně a také zápolením s nemalým stakanem „čačy“ (a nikdy ne jedním…), legendární to gruzinské ohnivé vody.
Ve Svanetii jsme prozkoumali oblast kolem majestátní Ušby a pak jsme vyrazili na přechod z horní do dolní Svanetie přes sedlo Lassil (3200m). Tento „trečík“ měl velmi dramatický průběh a málem tragickou pointu, ale nakonec se nám s místními krásnými ale velmi drsnými a neprostupnými horami povedlo alespoň uhrát remízu, vše dobře dopadlo a my jsme prožili jedno z nejsilnějších dobrodružství v našem životě.
Po svanetském putování jsme se přesunuli do oblasti Kazbegi s cílem zdolat druhou největší horu Gruzie, majestátný sopečný Kazbegi (5047m). Jelikož to není zrovna malý vrchol a také, nutno přiznat, podzim už pomalu klepal na dveře, byl výstup plný napětí, drsných momentů a hlavně dřiny. Byl ale úspěšný a dne 7.9.2011 jsme stanuli na vrcholu této nádherné hory a mohli si tak vychutnat ten nezapomenutelný pocit vítězství a dobře odvedené práce. Stejně tak zůstane navždy v našich vzpomínkách ten mrazivý východ slunce v 4.500m a zasněžené kavkazské vrcholy i s nostalgickým pohledem na nám dobře známý Elbrus…
Třešničkou na dortu horských zážitků bylo putování údolím Truso v oblasti Gudauri, proslulým díky množství minerálních pramenů, travertinových formací, vývěrů plynů a jiných pozůstatků sopečné činnosti. Pro nás však výlet do údolí nebyl jen poznáním nevšední krásy zapomenuté oblasti, ale také trochu tajemnou i dramatickou návštěvou údolí duchů a málem také nechtěným překročení hranic s kontroverzní Jižní Osetii…
Vskutku velkolepě (nejenom ve dne) na nás zapůsobila gruzínská metropole Tbilisi a byla kulturní i gurmánskou tečkou za velmi povedenou expedicí.
O všech našich dobrodružstvích se tradičně dozvíte na připravované multimediální projekci s názvem: „Gruzie 2011 – ráj pod hradbou Kavkazu“.
(premiéra leden 2012) |
