Praktické informace
Kazachstán
Pro vstup na území Kazachstánu je potřeba turistické vízum. Vízum lze vyřídit přes Velvyslanectví Republiky Kazachstán v České Republice:
http://www.kazembassy.cz/cz/main.html
Je třeba ale říci, že my jsme nakonec využili možnosti vyřízení víz přes agentúru (viz níže), neboť nebylo zcela jasné (rozpor ve zdrojích), zda-li je třeba pozvánku od CK či nikoli.
Oficiálně dle stránek velvyslanectví pro vyřízení víza je potřeba:
1. vyplněný a podepsaný formulář žádosti o vízum; k získání zde: http://www.kazembassy.cz/cz/konzularni-oddeleni/anketa-pro-vizum.html
2. jedna aktuální fotografie 3,5 x 4,5 cm (bude přilepená k formuláři žádosti);
3. cestovní pas (platný po dobu alespoň 6 měsíců od doby vypršení platnosti víza) ;
4. kopie rezervace hotelu v Republice Kazachstán;
5. originál účtenky o zaplacení 35 € na účet Velvyslanectví;
6. v případě vstupu na území Republiky Kazachstán prostřednictvím silniční dopravy je nezbytné uvést typ a statní poznávací značku vozidla.
Cena na 1 měsíc 35 EUR, na 60 dnů je 50 EUR.
Tentokrát jsme využili k vyřízení služeb agentury CK Bemett:
http://www.bemett.cz/
Cena (sleva díky současnému zakoupení letenek) byla 1540Kč/osoba.
Jinak tuto službu poskytuje několik dalších agentur, ale za vyšší ceny.
Registrace OVIR
Velmi potěšující záležitostí je fakt zrušení povinné registrace všech cizinců po příjezdu na cizinecké policii OVIR v Kazachstánu, pokud Váš pobyt na turistické vízum nepřesáhne 30 dnů. Nutné však je (a velmi důležité) při příletu/vjezdu do země vyplnění imigrační karty, kterou odevzdáte při opuštění území KZ – tato karta slouží jako registrace v případě pobytu do 30 kalendářních dnů (karta je při hraniční kontrole opatřena 2 razítky, z nichž jedno označuje právě povinnou registraci). V případě pobytu delšího než 30 kalendářních dnů se občan ČR stále bohužel musí do 5 pracovních dnů ode dne vstupu na území Kazachstánu zaregistrovat na migrační policii (OVIR). Kartičku seženete přímo na letišti v příletové hale na stolcích ještě před absolvováním pasové kontroly (vyplňte dle vzoru na nástěnkách) a hlavně je ji třeba nechat orazítkovat imigračním úředníkem při vstupu do země a bedlivě ji hlídat celou dobu pobytu, jelikož při odjezdu bývá vyžadována jako doložka k pasu.
Jinými slovy již odpadá někdy zdlouhavá a strastiplná „cesta za razítkem“ na OVIR, kdy jsme se vždy těšili na hory a museli přitom hledat tento nenáviděný úřad (což o víkendu nelze)…
Povolení ke vstupu do pohraniční zóny
Celá oblast ležící na jihovýchodě poblíž hranic s Čínou, stejně tak i řada oblasti na kazašském Altaji patří bohužel do zakázaných příhraničních oblastí, kde je vstup teoretický možný pouze s povolením. Konkrétně se jedná např. o oblast na nejzazším jihovýchodním cípu KZ – oblast údolí Bayankol (přístup pod Chan-Tengri z KZ strany mimo jiné).
Bohužel se tato skutečnost citelně dotkla i plánování naší expedice a rozhodla hned na začátku, že se do této původně plánované oblasti jednoduše nedostaneme, protože jsme nebyli schopni i přes velkou snahu s dostatečným časovým předstihem toto povolení získat. Přitom jsme četli řadu informací na internetu o tom, jak se před pár lety běžně šlo do těchto oblasti dostat bez větších problémů. Až na místě v KZ jsme se dozvěděli, že v r. 2011 došlo k jisté mediálně rozpliznuté nepříjemné události právě v pohraniční oblasti KZ/Čína, kde zahynul inostránský turista a od té doby je získání povolení do pohraniční zóny skutečným oříškem. Pro nás nerozlousknutým… Tím netvrdíme, že to nejde, naopak uvítáme informace o úspěších v tomto směru.
Snažili jsme se během příprav expedice oficiálně toto povolení získat u těchto komerčních agentur (další odkazy níže) – osvědčila se konverzace spíše v ruském jazyce, něco málo lze i anglicky:
Nejvíce doporučitelný je první odkaz, kde se nám věnovali velmi ochotně a padlo i mnoho cenných rad, které by člověk od zaměstnance komerční agentury vůbec nečekal – viz níže - Povolení ke vstupu do NP Ile-Alatau
Současně jsou (snad jen dočasně…) ze stejného důvodu nejspíše pase i toliko kdysi populární přechody z kazašské Almaty do Kyrgyzstánu k jezeru Issyk-Kul přes hlavní hraniční hřeben. Nicméně toto jsme na vlastní kůži nezkusili.
Povolení ke vstupu do NP Ile-Alatau
Tak toto je specifikum zdejší oblasti a na tuto důležitou skutečnost bych rád upozornil hned na začátku:
Popisovaná záležitost se týká téměř celého našeho horského programu, takže kdo míří do hor na sever od Almaty stejně jako my, nechť nyní zbystří…
Oblast na sever od Almaty v rozsahu od údolí Turgen na východě až po údolí Chemlogan na západě patří k přísně chráněnému NP Ile-Alatau vzniklému v roce 1996. Do tohoto národního parku je bez povolení zapovězen vstup jakýmkoli turistům!!
Oficiálně lze do parku vstoupit jedině s povolením, které lze získat na místě u správy NP - sídlí v městečku Talgar přímo na úpatí NP, resp. i lze toto povolení vyřídit dopředu elektronicky po domluvě s úředníky.
Nicméně návštěva s povolením pak vypadá tak, že se lze pohybovat pouze s průvodcem, kterého si tedy platíte dle ceníku a ten Vás stejně má možnost vzít jenom do vybraných oblastí a ještě k tomu Vás má pod drobnohledem. To je (aspoň dle našeho názoru) věc pro alternativní skupiny našeho ražení, které si jdou nejraději svou cestou, věc natolik nezajímavá, a tak ani nebudu uvádět přemrštěný ceník za tyto služby (jakože nám byl sdělen při placení pokutyJ) a vůbec tuto možnost více rozvádět.
Toliko „oficiální kecy“ – teď zase něco pro zpravení nálady pro ty, kteří přesto si nechtějí nechat tuto nádhernou oblast ujít…Faktem je, že se celek dá řešit pouze „na černo“.
Takže jak na to - praktické rady:
údolí, kterého se tento zákaz netýká je údolí řeky Malé Almatinky (resp. Medeo), které je i nejsnáze dostupným z Almaty – doporučujeme proto toto údolí pro začátek cesty přes hory (má to několik důvodů). Zde je začít nejjednodušší, lze se sem dostat bez problémů a povolení.
Údolí ř. Levý Talgar stanoví praktickou hranici NP (probíhá podél řeky), tzn. zde také se LZE pohybovat a nikdo Vás nebude kontrolovat či zastavovat, pokud se pohybujete jako 90% lidí po levém (po směru proudu) břehu řeky, tzn. jednoduše řečeno tam, kam se dostanete při přestupu z výše zmíněného údolí Malá Almatinka přes některé ze sedel (Talgarskij pereval, Maštuk Mametovoj nebo Tojuk-Su jako my). Tento okruh (resp.přechod mezi těmito údolími) je ofic. povolen a běžně frekventován. Pokud chcete realizovat plán jenom v tomto rozsahu o existenci NP se ani nedozvíte.
Na východ od údolí Levý Talgar se jedná o zakázaná údolí – tzn. do údolí Střední a Pravý Talgar a do údolí Essik (Issyk) se NESMÍ. Je to naprosto opuštěná divočina, kde s bídou naleznete stezku, ale naštěstí se není třeba obávat žádných kontrol v horách – to přijde až dole. Lze tedy realizovat zajímavé přechody panenskou krajinou (např. Levý Talgar – sedlo Mjud či Toguzak – údolí Južnyj Vostočnyj Talgar a údolí Južnyj Essik – sedlo Kokbulak - údolí Essik) a řešit „následky“ dole až to přijde.
Údolí Turgen je hraničním údolí na východě, kam se normálně po zaplacení malého polatku za vstup (360T) může a tak se stává dalším potencionálním místem pro černý vstup do NP.
Kontroly se nachází v těchto místech: Perevaločna Baza v ústí údolí Střední Talgar, kde jsme i my byli lapeni. Toto je místo, kterým musíte projít, pokud se nechystáte na nějaký noční úderný pochod okolními lesy s maskováním bez čelovekJ
Kontrola NENÍ v bývalém táboře Střední Talgar cca uprostřed údolí (dnes rozvaliny tábora) – zde pobývají dva milí alkoholici rádoby meteorologové, kteří se od vybíraní poplatků i celého NP distancují a spíše vychytrale radí, jak projít bez placení pokuty.
Další kontrola má být u jezera Essik, takže i zde, pokud sejdete z hor právě sem, musíte čekat konfrontaci s úplatku chtivým zákonem…
Ruští turisté nám na dotaz, jak celou věc nejlépe řešit a vyhnout se placení pokuty, radili takto: „musíte se nějak domluvit“, však to znáte – rada v postsověckých státech běžná, nám se nicméně nic ukecat nepovedlo, zaplatili jsme pokutu ve výši 50USD na osobu.
Jen pro doplnění – jako atraktivní začátek trasy přes hory se jeví být údolí Velké Almatinky s krásným Bolšoj Almatinským jezerem – nicméně zde rozhodně začátek přechodu přes hory nedoporučuji, jelikož by mohl příliš brzy skončit. Zde stojí v cestě přísně hlídaná vodní nádrž (vlastně samotné jezero) – cenná z důvodů strategických, takže přes den vojáci hlídají, kdo se kolem jezera točí a jediná cesta dále do hor běží velmi blízko kolem hráze jezera. Samozřejmě řešením je jedině nějaký ten černý pochod pod rouškou tmy, ale těžko říci, jak to lze v reálu udělat…
Nejdůležitější na závěr: jak by tedy měla vypadat cesta přes hory, abyste prošli bez problémů? Čistě teoreticky a v případě, že budete počítat s cca 10 denním pochodem divočinou bez civilizace tak lze jít takto (náš původní plán):
Almata – údolí Malá Almatinka – sedlo Tujuk-Su 1B (nebo např. lehké Talgarské sedlo 1 A) – údolí řeky Turistů - údolí Levý Talgar – sedlo Mjud 1B či Toguzak 2A – údolí Južnyj Vostočnyj Talgar a údolí Južnyj Essik – sedlo Kokbulak 1A-1B – sedlo Naděžda Vostočnyj 1B – dlouhé údolí Turgen.
Takto vypadala také rada průvodce z agentury Trekkingclub.kz, jak je zmíněno výše.
Naše skutečná trasa je popsaná níže.
A jak to dopadlo u nás? Naznačeno bylo výše… My jsme sestoupili údolí Střední Talgar s dost velkým sebevědomím syceným uklidňujícími radami dvou vykuků z bývalého alplágru Střední Talgar, kteří tvrdili, že se nemáme čeho bát… Nicméně jsme se střetli už závěru údolí Talgar za Perevaločnou bazou s protijedoucím náčelníkem zapovědníku a bylo vymalováno. Sice jsme měli zajištěný odvoz do městečka Talgar, ale bylo vidět, že generál nehrál svou roli poprvé a z původních 500USD jsme to dokázali ukecat na 250USD pokuty na skupinu – dál jsme už vyměkli, jelikož už náčelník hrozil hlášením na policii (nejspíše blafoval, ale už jsme byli unaveni…). Takže skóre jsme hodnotili docela pozitivně – viděli jsme oblast, kterou navštěvuje jen zlomek lidí a zaplatili relativně nevelkou daň za ten špásJ
Poplatky v horách
Kromě výše popsaného bych se jen krátce rád zmínil o nutnosti placení poplatků za vstup do NP - jedná se o ofic. kontrolní body, kde se zastavují auta:
vjezd do údolí Talgar
vjezd do údolí Turgen
vjezd k jezeru Essik (Issyk) – ale jenom k jezeru, druhá strana jezera patří k zakázané zóně, čili platíte za podíváni se na jezero…
vjezd do údolí Levý Talgar
Výše poplatku je cca 360T na osobu.
Letenky
Opakovaně si letenky necháváme vyřizovat agenturou CK Bemett s výbornými zkušenostmi:
http://www.bemett.cz/
Jsou velice ochotní vždy najít tu nejlevnější variantu někdy v nepřeberné nabídce spojení a navíc nabízejí stejnou cenu (někdy i nižší), jako bychom zaplatili při koupi u letecké společnosti.
Tento rok nakonec zvítězila cenově výhodná varianta přepravy: letecky se společností Ukraine International
http://www.flyuia.com/
Prahy přes Kyjev do Almaty.
Cena se pohybovala v rozmezí 11.000 až 12.000Kč na osobu.
Existují i levnější varianty kolem 10.000Kč, ale mají méně výhodné odletové termíny.
Poznámka k zavazadlům: max. váhový limit byl pěkných 23kg
Lety do Almaty s jinými společnostmi: poskytuje je např.Rossiya-Russian airlines ( http://www.rossiya-airlines.com/ru/ ), Turkish airlines ( http://www.turkishairlines.com/cs-CZ/ ).
Pokud chcete trh s letenkami prozkoumat sami, tak vřele mohu doporučit z nepřeberné a dnes již špatně přehledné nabídky letenkových vyhledavačů tento:
Doprava z/na letiště: z letiště odjíždí do centra bus č.79. Letiště je cca 15-20 minut jízdy od centra Almaty (jízdné 80Tenge/osoba), taxi by nemělo stát do centra více jak 3000 Tenge.
Doprava na místě:
zde jen výčet nejčastějších a nejpotřebnějších možností:
Místní doprava v Almaty – busy MHD: značná část autobusů jezdí buď po ulici Abaje nebo po druhé hlavní třídě, třídě Tole-Bi. Severojižní tepnu potom tvoří ve východní části centra třída Dostyk (bývalá Lenina), odkud se rovněž jezdí na Medeo. Cena jedné jízdy 80 T, platí se obvykle při výstupu, průvodčí a výběrčí jízdného často hlásí zastávky (respektive názvy ulic) dopředu.
Kupodivu jsme zde NEZAZNAMENALI klasickou síť maršrutek jako v jiných středoasijských státech.
Tramvajové linky nám přišly spíše vhodné jako atrakce k podívání než jako praktický dopravní prostředek.
V roce 2011 bylo uvedeno do provozu metro, které zatím funguje na jedné lince – zábavné je, že jej místní téměř neznají, takže se nám ku příkladu stalo, že jsme se ptali asi 5 lidí na vstup do metra a nikdo nám nebyl schopen říci, kde se nachází. Metro je velmi čisté, nové, moderní, prakticky však pomůže při cestě jenom do některých části města, jelikož stále neexistují další 2 trasy, které by vytvořili žádoucí síť linek. Každopádně doporučitelný zážitek kulturní!
Doprava k Medeo: autobus č. 6 z prospektu Abaj - jede od 8 do 18 cca každou hodinu pod vysokohorský stadión (cena 80 T), od konečné pěšky nebo taxi nahoru na středisko Šymbulak (Čimbulak) (pěšky cca 1 a 1/4 hodiny). V roce 2011 se zde konaly zimní Asijské olympijské hry, a tak infrastruktura je na solidní úrovni.
Čimbulak je známé lyžařské centrum oblasti – je zde několik vleků a kompletní a drahé zázemí (wellness, ubytování apod.). Pro turisty je důležité snad jen to, že sérii lanovek se lze dostat až do průsmyku ve výšce cca 3200 m a výrazně si tak zkrátit čas přechodu do údolí Levý Talgar.
Doprava do údolí Malé Almatinky: zde pozor!Doprava k Medeo a dále do hor v údolí Malé Almatinky má zcelá rozdílné požadavky na auto, kterým pojedete – k Medeu, jak uvedeno výše, stačí jakékoli auto – asfalt a dobrá silnice vede v zásadě až k lyžařskému středisku Čimbulak. Pokud chcete dále do hor, třeba až k meteostanici Minžilki (3400m) jako my , pak potřebujete 4WD auto a to kvalitní, velký úsek cesty má dosti brutální ražení (strmý svah, velké šutry). Jinou možnosti je jít od Čimbulaku pěšky.
Zajímavé bylo, že poprvé ve Střední Asii na nás dýchtivě nepokřikovali řidiči maršrutek, kteří by nás chtěli odvézt jakékoli destinace. Prostě tady je už situace jiná, musíte si poradit sami. Po delším shánění se nám povedlo najmout pro cestu člověka, který se částečně „péči” o turisty živí a tak byl vybaven i potřebným autem – 4WD samozřejmě. Cena za naši skupinu: 15.000KZT. Běžně prý jezdí za 30.000KZT. Vyvezl nás do bezmála 3000m. Dále lze dojet ještě údolím až do cca 3500m.
Kontakt na borca: Vladimír: (+87) 777 212 382
Doprava do údolí Turgen či Talgar:
Lze je nutno použít individuálně najatou dopravu, ceny je nutné smlouvat a nenechat se odřítJ
Z Almaty však jede do Talgaru a Turgenu také normálně autobus či maršrutka.
Z Turgenu existuje autobis do vesnice Essik.
Doprava k Charynskému kaňonu:
Zde je nutno použít individuální sjednané dopravy, nejlépe z Almaty, ikdyž my jsme třeba našeho dopravce ukecali na bazaře v Turgenu. Nejlepšími adepty jsou vždy nic netušící postarší majitelé polorozpdlých pleček, které nic netušící přepadnete někde uprostřed bazaru s dotazem na dopravu nebo (a to vesměs následuje) vám domluví někoho ze známých, který má auto a vozí lidi.
Poplatek vstup do NP Charyn kaňon: cca 630KZT/os
Doprava a specifikum pohybu v NP Altyn-Emel:
Tento národní park poskytuje jedinečný přírodně-kulturní zážitek, blíže viz např.:
http://welcometokazakhstan.com/en/tours/2011-01-28-06-47-05/thestatenationalparkqaltyn-yemelq-
Obzvláště návštěva zpívajících písčitých dun stojí za to. Je to samozřejmě místo nesmírně cenné pro botaniky a zoology. Nachází se cca 200km na severovýchod od Almaty.
Poněkud schématicky hlavními lákadly jsou: 1) zpívající písčité duny, 2) barevné skalní formace Aktau a Katutau a 3) petroglyfy v Terekty
Středobodem pro výpady do všech těchto míst je vsnice Baši (Basshi), kde leží správa NP a musí se tudy projet, pokud chcete na kterékoli místo parku.
V každém případě existuje zde jisté specifikum co se týče pohybu v tomto NP, o kterém se běžně cestovatel hned nedozví nebo si to neuvědomí. Je to důležité hlavně pro nás cestovatele z Česka, kteří se rádi pohybují na vlastní pěst...
Ze dvou důvodů – jednak obrovská rozloha a jednak přísná ochrana přírody - není vhodné ( a snad ani se nesmí) pohybovat se parkem na vlastní pěst.
V praxi to funguje takto – je třeba si najmout dopravu, která vás bude celou dobu vozit a k tomu vás čeká ještě pár dalších poplatků – jednak poplatek za vstup do NP + poplatek za auto a dále musíte mít s sebou bezpodmínečně osobu jakéhosi „průvodčíka” (neplést z průvodcem), který sedí třeba 2 dny v autě s vámi jenom proto, aby ve zpleti mnoha cest přes step ukázal tu pravou – pokud váš řidič nezná cestu (nebyl tady aspoň pár krát), tak je jeho přítomnost nezbytná – je zde opravdu těžká orientace. Ale není to průvodce – fundovaný výklad od něj nečekejte. Průvodci jsou samozřejmě k dispozici a budou dalším členem vaši posádky, pokud se chcete něco dozvědět o parku apod. Připlatíte však cca 100EUR za den za skupinu.
Další problém je časový – dlouho nám trvalo, než jsme to pochopili – „atrakce” jsou od sebe tak daleko, že se nedá za jeden den, když vyjíždíte z Almaty klidně i o šesté ráno, stihnout více než jedno místo a tak, pokud chcete navštívit více míst v tomto parku, pak musíte zůstat déle a s tím se váže nutnost se ubytovat v jediném hotelu v okolí – přímo ve vesničce střediskové v Baši. Přespat někde ve stanu není dost dobře možné. Tím se celá záležitost prodraží. Celou problematiku více pochopíte při pohledu na schéma NP dole na této stránce:
http://caravanistan.com/travel/kazakhstan/altyn-emel-national-park/
V praxi to řada lidí řeší tak, že si v Almaty koupí kompletní zájezd s CK do tohoto NP, kde si určíte, kolik míst chcete vidět a od toho se bude odvíjet i cena zájezdu. V ceně se sčítá doprava (cca 40.000-50.000 Tenge za auto na den z Almaty) + cena za vstupy do NP (viz výše) + nocležné, pokud zůstanete navíce dnů (doporučeno).
Odkazy na agentury, které realizují výlety, exkurze, sportovní aktivity apod. v oblasti:
Arnai tours:
www.arnaitours.kz
dále:
http://trekkingclub.kz/
http://www.tourasia.kz/
http://www.stantours.com/
Asia discovery: (ulice Abai 61)
http://www.asia-discovery.nursat.kz/
Alpina XXI:
www.alpina.kz
***
Další nejenom dopravní možnosti viz perfektní stránky Slavomíra Horáka:
http://www.slavomirhorak.net/stredni-asie/cestovani-ve-stredni-asii/kazachstan/
Mapové podklady jsou skromné a většinou dosažitelné stažením z internetu s nutností tisku.
Nejdůležitější mapy jsme pro vás připravili na této stránce ke stažení v sekci Mapy a schémata (odkaz)
Existuje i možnost zakoupení map přímo v Almaty – v knihkupectví Akademkniga na rohu ulic Formanova a Gogola, kde bylo k sehnání několik hezkých map Zailijského hřebene, ale většinou se jedná o přepis starých sovětských map, nic nového neexistuje. Mají otevřeno i v sobotu dopoledne.
Na internetu jsou k sehnání staré sovětské topografické mapy vlastně celého bývalého SSSR:
mapy 1:200.000:
http://maps.vlasenko.net/soviet-military-topographic-map/map200k.html
mapy 1:100.000:
http://maps.vlasenko.net/soviet-military-topographic-map/map100k.html
další mapy je možno stáhnout na známém a perfektním mapovém serveru:
http://mapy.mk.cvut.cz/
NEJLEPŠÍM zdrojem popisů horolezeckých tras v údolí řeky Malé Almatinky a něco málo také v jiných údolích, dále kategorizace sedel a další zajímavosti najdete na stránkách:
http://mountain.kz/ru/climbing-routes-maps/
Dle těchto stránek jsme se velmi dobře orientovali, především fotonákresy zde uvedené mají neocenitelný přínos.
Schéma oblasti je zde:
http://mountain.kz/ru/climbing-routes-maps/17/karta-perevalov-zailiiskogo-alatau
Další schéma je zde:
http://www.mountain.ru/eng/climb/2005/talgar/img/karta.jpg
Dobré popisy některých sedel v oblasti naleznete zde:
http://tourclub-perm.ru/otchety_po_pokhodam/pereval_tuyuksu/
a zde
http://www.westra.ru/passes/Reports/view_reports.php?place=234
Cenný je i tento popis trasy:
http://www.skitalets.ru/foot/2007/tyanshan_lipin06/index.htm
Další odkaz na skupinu, která realizovala zajímavý přechod oblasti:
http://alpinist.kz/2011/02/20/poxod-20-26072009/
Obecné, spíše na západní turisty zaměřené informace o trecích a reáliích v oblasti přináší tyto 4 odkazy:
zde doporučuji spíše ruskou verzi webu – je tradičně kompletnější:
http://trekkingclub.kz/eng/index.php
dále:
http://trekkingclub.kz/eng/index.php
zde docela pěkný popis přechodu pohořím:
http://morena.kz/tours/trekking.html
nebo
http://morena.kz/otch/all/ar%20talgar.html
dále:
http://www.track.kz/6.html
Tradiční odkazy, které se nám již mnohokrát osvědčily:
Jsou to často přímo dokonalé a podrobné popisy tras ruských výprav, jsou doplněny i fotonákresy, zde několi odkazů (většinou pouze rusky):
http://www.mountain.ru/world_mounts/tien-shan/
http://www.marshruty.ru/
http://skitalets.ru/regions/regions.php tento server obzvláště doporučitelný!)
a mapy:
http://poehali.org/maps
Jako dobrý pomocník při přesunech a dopravě posloužila mapa ITM „Kazahstan“ 1:2 300 000 běžně dostupná v naších knihkupectvích nebo podobná od Gizi Map.
Průvodce: existuje jediný doporučitelný jako zdroj spíše obecných zajímavostí než konkrétní návod třeba pro trek v horách: je to průvodce od Bradt „Kazahstan“ travel guide, každopádně u nás z nejasného důvodu těžko sehnatelné 2. vydání!!! z roku 2011.
Doporučuji hledat na Ebay.com.
V největší nouzi může být zdrojem praktických informací o regionu známý průvodce Lonely Planet „Central Asia“.
Kazachstán je ze všech středoasijských zemí tou nejvíce „evropsky“ vyhlížející a proto ve srovnání např. s Tádžikistánem zde v zásadě platí to, na co jsme zvyklí z domova – tzn. že nakoupit zde můžete velmi pohodlně v dokonale vybavených supermarketech (platí pro Almaty a podobná větší města), kde dostanete bez problémů vše, co potřebujete (navíc je zde řada českých značek – od piva Kozel, přes Hamé paštiky až množství sportovních a outdoorových firem). V Almaty se nacházejí mimo centrum i velké hypermarkety (Aladin), takže zde není problém koupit vše potřebné na místě. Přímo ve městě je mnoho dobřé zásobených obchodů. V menších městech a na vesnicích je vždy alespoň jeden magazín, kde lze také docela dobře nakoupit. Pivo a vodku koupíte prakticky všude.
V Kazachstánu (oproti jiným středoasijským státům) méně aktuální, ale stále živá je realita společensko-nákupní instituce – bazaru. Tržiště (bazary), která nejenom že uspokojí materiální potřeby cestovatelů, tak navíc taková návštěva středoasijského bazaru je nezapomenutelným kulturně-společenským zážitkem.
Ceny – v zásadě stejné nebo i lehce vyšší než u nás. Hlavně pivo je všude mimo ČR dražší…
Z domova je vhodné si vzít jedině rýží v sáčcích (místní nebyla nikdy dobře vařitelná), kvalitní sladkosti typu mussli tyčinek apod., pokud děláte ovesné vločky, tak mléko v prášku – jinak všechny základní potraviny na hory jsou zde běžně k dostání. Je vhodné nakoupit před odjezdem do hor, např. v Almaty, v horských vesnicích obchody neskýtají tolik možností.
V Dušanbe je nejvíce doporučitelný Zelený bazar – zeptejte se, zná ho každý, je to středobod města, nachází se nedaleko od Panfilova parku. V okolí jsou také levné a stylové restaurace.
K vaření je nejvhodnější používat benzinové vařiče typu MSR (i když je dosti reálné ucpání těchto vařičů). Vždy je vhodné „natankovat“ v Almaty nebo jiném velkém městě, kde se ještě dá najít pumpu s benzínem, u něhož se udává aspoň 92 či 95 oktanů.
Plynové kartuše: velmi doporučitelný outdoorový obchod, kde byly k dostání nejenom plynové kartuše, ale obecně se dá říci, že nás velmi příjemně překvapil dobrým zásobením je:
Limpopo outdoor: (ul. Sejfulina 534)
www.limpopo.kz, email: limpopo-vko@yandex.ru, tel: 7232 25-29-00
Cena: korejská kartuše Kovea malá: 750KZT
Na možnost koupení plynových kartuší do plynových vařičů na místě nelze spoléhat a je lepší si jej dohodnout na místě.
Alkohol není vůbec problém, je k sehnání kdekoli. Zdejší vodka je velmi jemná a chutná – vřele doporučujeme! (ceny se pohybují v relacích od 70Kč za půl litrovku s exotickým názvem vesměs ale ruské provenience až po již kvalitně vyhlížející láhve vodky často i kazašského původu za cca 100-300Kč, samozřejmě lze hlavně v Almatě koupit i exportní ruské vodky, které však již nepřekvapí i jinde v Evropě, takže neskýtají takový exotický zážitek). Námi odzkoušené doporučitelné značky jsou např. Žuravinka, Velký Chan.
Za vyzkoušení rozhodně stojí místní piva, některá místní piva jsou vařená dle českých receptur. Jistotou ale bez exotiky střední Asie jsou pak ruské Baltiky - už druhým rokem splýváme navíc s davem popíjejíc tupláky v plechu J… neuvěřitelné.
Almaty
je i přes absenci výraznějších památek velmi příjemným městem, hlavně díky všudypřítomné zeleni a zdrojům vody, takže podobně jako je tomu v Taškentu či Dušanbe panuje i zde velmi ideální klíma k relaxaci po výpravě.
Velmi povedeným uvolněným vyprávěním o městě je:
http://pavlinavkazachstanu.blogspot.cz/2012/08/almaty.html
Z historických památek a míst vhodných k návštěvě za zmínku stojí:
Chrám Svatého nanebevstoupení v Panfilově parku – pravoslavný chrám – dřevěná stavba, která byla prý postavena bez použití jediného hřebíku, pěkná památka, která jako jedná z mála přežila ničivé zemětřesení na konci 19. stol.
Park Panfilova s monumenty věnovanými válkám a padlým v nich
Kopec na městem Kok-Tobe – krásné výletní místo ležící přes 1000m n.m. s parádními výhledy na město a restauracemi a obchůdky. Na vrchol vede lanovka – cena: 1000KZT/soba/1směr
V Almaty je mnoho parčíků a alejí, restaurací s terasami ve stínu stromů, např. na Gogolově třídě – lákají k večernímu posezení u točeného piva a středoasijských specialit (šašlik…).
Vhod přijde mapa Almaty:
http://www2.kimep.kz/dormitory/pic/almaty_map.jpg
http://www.almaty-kazakhstan.net/travel/almaty-metro/
Voda
cestopisy ze Střední Asie se hemží zprávami o převařování vody a průjmových onemocněních. My můžeme připojit již po několikáté naší zkušenost: V „civilizaci“, tj. ve městech jsme pili pouze balenou vodu, ale v restauracích jsme jedli a pili vše bez omezení. Taktéž na horách jsme pili vodu BEZ převaření ze všech potoků a řek cestou a za celou dobu se nevyskytly větší střevní obtíže. Žádné filtry na vodu ani velké převařování. Prostě žádné drama… Jediné co stojí za zmínku jsou klasické úvodní adaptační problémy, které ale jsou většinou nevyhnutelné, způsobené jinou bakteriální flórou, která pokrývá a obklopuje úplně vše, takže se může citlivějším povahám stát, že úvod výpravy pros… Tolik naše zkušenosti.
V horách bylo vždy dostatečné množství vody, samozřejmě někdy je třeba myslet na dostatečné zásobení předem, než se zbuduje tábor v místě, kde je to k vodě daleko.
Almaty
Během této výpravy se nám povedlo poprvé vyzkoušet alternativu ke klasickému ubytování, kterou je pronájem „kvartýru“, čili jednoduše pronajmutí bytu, kdy v případě větší skupiny se dostanete na nižší cenu než je tomu za pokoj v nejlevnějším hotelu. Samozřejmě nečekejte ale nějaký komfort, vybavení je velmi skromné.
Cena pro naší skupinu 5 osob na 4 noci: 43.000KZT
Ptejte se na pronájem kvartýra v okolí Zeleného bazaru a okolních rušných třídách, prý také v okolí železničního nádraží.
Jinak doporučit můžeme tento hotel, který by měl být jedním z nejlevnějších v Almaty:
hotel Turkestan (tel. 266-41-36), ulice Naqatajeva 49 – naproti Zelenému bazaru
cena: pokoj pro 2osoby...6000KZT, přistýlka...1500KZT
Táboření v horách je bezproblémové, stany lze postavit kdekoli.
Údolí Turgen:
Gastnica „Ak-Bulak“ – docela drahá, tel: 8-701-733-59-84
Signál mobilních operátorů je kvalitní ale dostupný pouze v okolí měst a kolem komunikací a některých vesnic. V horách není zhola nic. Mobilní telefon tady vlastní téměř každý…
Proto je výhodné si vzít kontakt na místního např. pro domluvu pozdějšího osvědčeného transportu.
Finančně výhodné je si zakoupit místní SIM kartu a přeplatit si kupón v případě, že se chystáte více telefonovat s místními. Naše roamingové tarify (i ty nové, jakože výhodné) berou tuto oblast jako „ostatní svět“, čili platíte jako hovada za cokoli…
Síťová zásuvka je stejná zhruba jako u nás (např. pro dobití akumulátorů nebo mobilu).
Měnovou jednotkou v Tádžikistánu je Tenge (KZT)
Kursy (platné k 12/2013):100 KZT = cca 131 Kč, 1000 KZT = 4,76EUR. Dochází často k drobným výkyvům, pro aktuální kurs se podívejte na universální měnový převaděč:
http://www.xe.com/ucc/full/
Výměna je možná v „směnárnách" na mnoha místech Almaty. Přijímají jak EUR, tak USD, RUB a další měny. Obecně platí, že lepší kursy jsou ve větších městech, nejlépe v Almaty - před odjezdem do zapadlejších oblastí a hor je vhodné mít dostatek peněz. Jinak ale není problém platit za některé služby (především transport a podobně) přímo v EUR nebo méně v USD. Pro tyto účely je vhodné mít připraveny drobné bankovky (10, 20, 50 atd.)
V Almaty je bezpočet bankomatů, které přijímají většinu platebních karet.
Almaty – údolí Malé Almatinky (Medeo) - výstup na Pik Moloděžnyj (4147m) - sedlo Tujuk-Su (4050m) – údolí řeky Turistov – údolí řeky Levý Talgar – přechod přes řeku Levý Talgar do zakázané oblasti - sedlo TEU (3950m) – údolí řeky Střední Talgar – bývalý alplágr – údolí Talgar – Perevaločna baza – městečko Talgar – městečko Turgen - údolí Turgen - Charyn kaňon – Almaty – vesnice bassi – NP Altyn-Emel – Almaty - Bolšoj Almatinskoje ozero a údolí řeky Velké Almatinky.
